Milí přátelé, vítejte na mém fóru Innina poradna. Zde se můžete svěřovat se svými životními trampotami či radostmi, poradit se, vyplakat si dušičku nebo jen tak pokecat. Budu ráda, když přispějete svým názorem i k příspěvkům dalších členů. Pište, tvořte, diskutujte, ulevujte si a bavte se. Nezapomeňte si však nejprve pročíst pravidla tohoto webu. Vaše Innin.



Zde sledujte důležítá oznámení:

(dnes není žádné důležité oznámení)


(Bohyně Innin. Asi čtyři tisíce let starý terakotový reliéf mého zbožštělého převtělění z města Larsa v Sumeru. Dobře, tak ne, tak s vyobrazenou dávnou bohyní mám společnou jen přezdívku. Ale proč si na chvíli nepředstavit, co by kdyby...)

O Ascem

Pravidla a další dokumenty vztahující se k celému webu Innina poradna.
Odpovědět
Asce
Příspěvky: 2
Registrován: 11.10.2018 19:07:07
Pohlaví: Muž
Rok narození: 1960
Povolání: IT specialista
Záliby: Rád fotografuji přírodu.

Vlastní text volný O Ascem

Příspěvek od Asce » 23.10.2018 23:27:33

Jsem starý, protivný a veskrze nezajímavý muž. Jsem samotář, byť v menší společnosti se také obvykle neztratím. Nyní, na sklonku svého života, si ale konečně užívám vytoužené samoty. To proto, že děti, které jsem vychoval zcela sám, bez manželky či nějakého jejího klonu, ale i bez babiček a jiných trapičů snaživých otců, již dávno dospěly a opustily rodné hnízdo.

Nicméně moji potomci naprosto zásadním způsobem formovali můj život v posledním čtvrtstoletí. Nejen, že jsem se nemohl oženit, neboť žádná moje nápadnice buď nebyla po chuti jim, či obráceně, ale ještě navíc, proto, abych se svým ratolestem mohl plně věnovat, opustil jsem milované a velmi lukrativní místo vedoucího vědecko-výzkumného pracovníka.

Všechny tři mé děti měly různé formy poruchy soustředění a učení, vznosně nazývané ADHD, ale jedna z dcer je navíc těžce zdravotně postižená. A tak péče o ně byla opravdu náročná. Dlužno dodat, že zatímco před ženami samoživitelkami, novodobými to hrdinkami společnosti, všichni sednou na zadek, otec samoživitel je automaticky podezřelé individuum, kterého se snaží kdejaká zakomplexovaná učitelka či bezdětná pracovnice vyčtenými radami zcela mimo mísu, psychicky rozhodit. Nedal jsem se. Zatímco zmíněné ženy mne nenávidí nejspíš dodnes, naopak, mé děti mi svou láskou neustále dávají najevo, že to, s čím jsem do jejich výchovy šel, se mi podařilo naplnit. Totiž pokud jsem dal vzniknout novému životu, mám plnou zodpovědnost za to, že nové pokolení bude vyrůstat v bezpečném a láskyplném prostředí, a za to, že budu mít dostatek času, jak mu, včetně vlastního příkladu, vštěpovat kladný vztah a úctu k lidské práci.

Zjistil jsem, že najít práci, kterou mohu vykonávat z domova, přičemž by mne a rodinu uživila, není úplně jednoduché. A tak jsem se naučil jistý programovací jazyk, zjistil možnosti či díry na trhu a vyvinul speciální aplikaci pro vysoké školy. Rázem jsem se stal ve své domácí kanceláři nejen pánem, ale i kmánem, jak se říká. Čili byl jsem uklízečkou, programátorem, testerem, obchodním ředitelem, účetním – myslím, že mi chyběla pouze profese prodavačky v kantýně, neb jsem si musel vystačit s ledničkou. Můj produkt se stal velmi oblíbeným pro své přívětivé uživatelské prostředí, ale já již neměl sílu pro ovládnutí celého trhu. To bych si býval musel vzít vysoký úvěr, zaměstnat lidi, založit skutečnou firmu a ne podnikat jen na živnostenský list. A já měl strach, abych tím neohrozil své děti, pokud by se něco zašmodrchalo. A tak jsme si celá léta žili životem běžné střední třídy, blbli u rybníka či v lese, jezdili na výlety, a tu a tam i k moři. Prostě běžný život. S tím rozdílem od jiných mužů, že jak děti dorůstaly, postupně mi domů vodily představit své partnery, jen já už zůstal sám…

Ke konci září tohoto roku jsem se rozhodl, že své staré kosti prohřeji u teplého moře nějakého tropického ráje. Zatoužil jsem aspoň na chvíli hodit svoji práci a zákazníky za hlavu a užít si trochu toho bezstarostného života, jaký v takových destinacích panuje. Uvážil jsem, že ještě o něco lépe by se mi zapomínalo na naši českou kotlinu, kdybych měl po boku nějakou mladici, co si také ráda užívá slastí pozemských. A tak jsem oslovil svoji příležitostnou kamarádku Kitty. O té bych snad mohl napsat román. Zde však postačí, když uvedu, že je to bílá dívka ze sociálně slabé rodiny, asi o 40 let mladší než já, přičemž v minulosti jsme se několikrát jaksi spolu „zapomněli“, což bych laskavému čtenáři v zájmu zachování jeho duševní rovnováhy nedoporučoval blíže zkoumat. Jenže Kitty mi se zarděním na sebe prozradila to, co jsem tak trochu i očekával, protože vím, z jakého prostředí pochází a v jakém se pohybuje, totiž, že její experimenty jí dávno přerostly přes hlavu, takže je už tak závislá na drogách, že by těch 10 dní výletu do ciziny nezvládla abstinovat. Nicméně doporučila mi svoji kámošku přezdívanou Innin, z nějaké party odkudsi z Tramtarákova. Nebyl jsem zpočátku k takovému nápadu úplně svolný, obzvlášť když Kitty je 21 let, zatímco ona neznámá měla být o 9 let starší. Ale pak jsem si řekl, proč ne, přeci jen s nějakou ženskou by mohl být výlet zajímavější, než jen tak sólo. A když Kitty zkrátka letět nemůže, tak aspoň něco, že…

S Innin jsem se měl setkat až na letišti, ale vzhledem k tomu, že pobyt a letenky se musí zařizovat na konkrétní jméno, něco málo jsem o ní věděl již dopředu. Když jsem ji však uviděl poprvé, v letištní hale, měl jsem docela rozporuplné dojmy. Má hezkou postavu, přičemž je o něco menší než já. Lehké letní oblečení dávalo tušit, že její velké prsy budou pevné a krásné, což se později potvrdilo. Inu, byť je jí třicet, zatím dítě neporodila, což je situace, kdy ženské prsy nezřídka utrpí na kráse. Její obličej je velmi sympatický a neustále šíří dobrou náladu – Innin je totiž vtipná a v jednom kuse švitoří různé legrácky a vtípky. Velmi dobře na mne působilo i to, že jsem nezaznamenal vůbec žádné líčení. Přiznám se, že v tomto ohledu jsem čekal výrazný opak. Ovšem fialovo zelené středně dlouhé vlasy s občasnými pramínky jiných barev, piercingový kroužek z boku nosu a také na okraji rtu, ani nemluvě o tetování na ruce a noze, byť ne příliš výrazném, to jsou věci pro konzervativního Asceho velmi těžko ke skousnutí. No jo, ale už se nedalo nic dělat. A jak se posléze ukázalo, bylo dobře, že se nedalo nic dělat…

A proč jsem nelitoval toho, že jsem ji pozval, tedy pochopitelně za ni zaplatil ten zájezd? Tak především proto, že zcela rozbila mou představu socek, jakožto hrubých, vulgárních, hloupých a neschopných žen. Pravda, v pití alkoholu jsem si proti ní ani neškrtl, nicméně nikdy se neopila tak, že by byla mimo smysly, či tropila nějaké nepřístojnosti. Dělala mi zcela spontánně společnici takovým způsobem, že si každý musel myslet, jaký to ten děda, to jako já, má pohodový život s mladou partnerkou. Nu a měl jsem? Jo, tak to tedy opravdu měl. Pokud se snažíte představit si nějaké postelové scény, tak si však nejprve musíte znovu připomenout můj věk (cca 60). Čas prostě nezastavíte – nyní ani nejsem schopen vyjmenovat, co mě nebolí, a i jisté další záležitosti nejsou, co bývaly… No, snad mi rozumíte. Jenže s Innin to ničemu nevadilo. Ona se chovala tak, jako by mé nedostatečnosti byly přesně tím, jak věci mají být a svojí jemnou a dokonale vyladěnou aktivitou, bez jakéhokoliv mého směrování, vše naprosto skvěle nahradila. Navíc z ní doslova prýštil pocit, že o nějakém nahrazování nemůže být řeči, ale naopak z ní vyzařovala naprostá spokojenost. A tak ze mne úplně spadly psychické zábrany a tu ženu jsem si skutečně dokonale užíval. Skoro jako za mlada. Je opravdu zvláštní, jak člověk, který si myslí, že objektivně již nemůže podávat bůhvíjaké výkony, s přátelskou psychickou podporou sympatické partnerky najednou ožije…

Nějakou dobu, řekněme několik let, dychtím po tom, abych odešel do sexuálního „důchodu“. Během života jsem si užil dost a nyní toužím hlavně po klidu a rozjímání nad svými milovanými knihami. Moje představa byla taková, že prožiji nějaké velkolepé NAPOSLED, a pak už konec. Bohužel, žádná z mých aktuálních kamarádek či přítelkyň, mi toto nebyla schopna poskytnout. I když jsem v posledních letech prožil nejeden luxusní zážitek, vždy tam současně byla příměs trpkosti. Zkrátka ony dívky vždy myslely víc na sebe, než na mne a já si připadal spíše využitý, než obdarovaný. Ale Innin to vše změnila. Patří jí můj velký dík.

Takže to, že jsem Innin připravil toto fórum, byla, je a bude radostná práce, protože jde jen o drobnost ve srovnání s tím, čeho se mi dostalo od ní…
Tam za nepřekonatelným mořem, za vlnkou poslední, lásko, jak je ti?

Innin
Příspěvky: 17
Registrován: 11.10.2018 18:50:27
Pohlaví: Žena
Rok narození: 1987
Povolání: Učitelka
Záliby: Naslouchat lidem a rozebírat jejich problémy

Choulostivé téma Re: O Ascem

Příspěvek od Innin » 23.10.2018 23:54:07

Asce, Asce, ty jeden výtečníku! Až takhle detailně jsem tvůj popis našeho seznámení nečekala. Děkuji za lichotky ohledně mé postavy, ale přeci jen jsi zapomněl uvést na pravou míru to, že nejsem socka, i když tak na první pohled vypadám. Doufám, že si uživatelé přečtou mé vlastní představení sebe sama.

Také musím Asceho opravit v tom smyslu, že on vůbec není protivný mrzout, ale je milý, vtipný, empatický, čili dost dobře ví, co potřebuje ženská dušička. Není vůbec usedlým starým pánem, jak o sobě vykládá, ale takového puberťáka, abys pohledal. Takže i já považuji náš společný výlet za vydařený. Původně jsem si myslela, že zkrátka pojedu s nějakým starým paprikou coby jeho doprovod, a jelikož s některými věcmi nedělám moc velké cavyky, tak mi to zas tak nebude vadit, a užiju si moře. Nevydělávám sice špatně, ale můj způsob života je takový, že peníze se u mě neohřejí. Jenže to dopadlo úplně nad mé očekávání: nyní mám skvělého kamaráda, a i když se běžně nebudeme vídat, protože jsme každý z jiného koutu republiky, vím, že jsem získala.

Odpovědět