Milí přátelé, vítejte na mém fóru Innina poradna. Zde se můžete svěřovat se svými životními trampotami či radostmi, poradit se, vyplakat si dušičku nebo jen tak pokecat. Budu ráda, když přispějete svým názorem i k příspěvkům dalších členů. Pište, tvořte, diskutujte, ulevujte si a bavte se. Nezapomeňte si však nejprve pročíst pravidla tohoto webu. Vaše Innin.



Zde sledujte důležítá oznámení:

(dnes není žádné důležité oznámení)


(Bohyně Innin. Asi čtyři tisíce let starý terakotový reliéf mého zbožštělého převtělění z města Larsa v Sumeru. Dobře, tak ne, tak s vyobrazenou dávnou bohyní mám společnou jen přezdívku. Ale proč si na chvíli nepředstavit, co by kdyby...)

O Innin

Pravidla a další dokumenty vztahující se k celému webu Innina poradna.
Odpovědět
Innin
Příspěvky: 17
Registrován: 11.10.2018 18:50:27
Pohlaví: Žena
Rok narození: 1987
Povolání: Učitelka
Záliby: Naslouchat lidem a rozebírat jejich problémy

Vlastní text volný O Innin

Příspěvek od Innin » 22.10.2018 21:54:08

Jsem úplně obyčejná žena ve věku přibližně třicet let. Vystudovala jsem učitelství pro 2. st. ZŠ a nižší stupeň gymnázií – takové ty obory, které mí žáci považují za zhola zbytečné. Je pravda, že mnoho z nich za zbytečné považuje všechny předměty, protože je štve škola jako taková, ale to je věc, kterou bych na tomto místě, a ani na žádném jiném, rozebírat nechtěla.

Mnohem podstatnější je to, že již od svého mládí jsem pozorovala, a to bez ohledu na typ kolektivu, že mne ostatní vždy ponenáhlu jakoby vytěsňovali ze svého středu. Ne, že by mne ignorovali, či snad šikanovali, nebavili se se mnou, a podobně, ale přeci jen, jako by si drželi určitý odstup. Možná proto ani nemohu říci, že bych kdy měla nějaké opravdové kamarády. Vlastně jsem neprožila ani pořádný partnerský vztah. O to častěji se však nemálo lidí z mého okolí při každé možné, někdy i ne úplně vhodné příležitosti, snaží svěřovat mi své příběhy. Drobné i zásadní, obyčejné i choulostivé, o sobě i o svých blízkých. Beru to tak, že oni si potřebují nalézt někoho „z vnějšího okruhu“, někoho, kdo jim bude dělat onu pověstnou vrbu, tedy někoho, kdo jim nebude koukat pod prsty každý den, a právě proto se mu mohou vypovídat. Hledají jiné oči pro své skutky. Někdy i radu. Někdy jen útěchu.

Zjistila jsem, že role, do které si mě mé okolí jaksi vmanévrovalo, mi velice vyhovuje. Vlastně se naskýtá otázka, kdo tedy koho zmanipuloval více – zda to nakonec nejsem já, kdo si své okolí přizpůsobil svým potřebám. Jsem přesvědčena, že odpověď není důležitá. To hlavní je, že mou duši naplňuje takovou službu poskytovat. Mám trpělivost poslouchat i rozebírat různé životní situace a cítím se dobře, pokud si mohu myslet, že mé „zestromovatění ve vrbu“ někomu pomohlo.

Nedávno jsem se seznámila s jedním milým postarším pánem. Ani moc mne nepřekvapilo to, že si mě ihned zařadil do skupiny s nelichotivým titulem „socka“. Jsem sice paní učitelkou, ale nad mým vzezřením povytahují obočí i mí kolegové – těžko se tedy divit někomu, kdo mne vidí poprvé. Mé vlasy hrají všemi barvami, přičemž převládá fialová a zelená. Piercing v obličeji a tetování na končetinách asi také většina populace u pedagožky neocení. Nicméně s oním pánem, přes jeho konzervativní a genderově nevyvážené postoje, jsme si velmi rychle porozuměli, přičemž důležité je, že se z něj vyklubal IT pracovník. Slovo dalo slovo a on mi připravil tento krásný web, který mi navíc povede po technické stránce. A tak mohu své služby nabídnout i vám.

Odpovědět