Sonin příběh
Napsal: 28.10.2018 7:09:00
Ahoj!
Mám takový problém. Vlastně bych asi měla napřed říct, že je mi 16 a studuju na průmyslovce. Přes týden jsem v jiném městě, než žije moje rodina, a tam taky bydlím na intru. Mám ještě staršího bratra, ale ten už studuje vysokou. Dokud jsem byla na základce, tak všechno u nás fungovalo jako všude jinde, tak nějak normálně. To, o co mi jde, se změnilo, až když jsem domů začala z intru jezdit jen na víkend. Ještě musím napsat, že skoro ve stejné době se kamarádce mojí mamky narodilo děcko. A přitom je ještě starší než mamka, protože jí bylo o dost víc než 35. Takže už pak měla jiné starosti a zájmy a i jiné kamarádky, s kterýma si povídaly o mimču.
A tak si moje mamka udělala kamarádku ze mě. Napřed se mi to zdálo bezva. Chodili jsme spolu do cukrárny nebo do kavárny a jen tak jsme kecaly. Prý jestli kouřím, tak si můžu klidně zapálit, jenom ne doma před tátou. Potom začaly takový ty řeči, když okolo prošel nějakej chlap, jakej je a jaký by TO asi s ním bylo. A taky chtěla vědět podrobnosti co já a sex. To mi bylo nepříjemné, tak jsem se vždycky všelijak vymlouvala. Zato mamka mi líčila podrobnosti s chlapama, to jsem jen valila oči. Do té doby jsem si myslela, jaké mají naši skvělé manželství, a vůbec jsem netušila, že mamka má nějaké milence nebo spíš tu a tam příležitostný sex, třeba v práci. Ještě se mi chlubila, že tátovi schválně nedá, vždycky se na něco vymluví, a on je pak naštvaný a jí to baví. Tak jsem jí kolikrát řekla, ať mu dneska podrží, ať je doma klid, že se potřebuju učit, a ona mě pokaždý poslechla.
Někdy mi přijde bezva, že mám takovou kamarádku v mamce, protože jí klidně seřvu, když se mi něco nelíbí a ona většinou poslechne. Ale zase nemůžu doma nic moc nikam chodit, protože mě chce mít pro sebe. Taky holky mi závidí, že to musí být skvělý, že to doma mám takhle. Jenže mě se to většinou tak nezdá. Intimní věci si můžu vypovídat s holkama na intru, k tomu mamku nepotřebuju. Jí bych se potřebovala vypovídat tak nějak jinak. Já to neumím asi vysvětlit, ale prostě jinak. Takhle mi to přijde, že jsem o mamku přišla. Jako když ze školního intru přijedu do domácího intru.
Nebo je to tak normální? Přece jen jsem už hodně samostatná, nejsem žádné děcko. Ale mně prostě taková normální mamka chybí. Nějak si mám zvykat na roli dospělé, i když ještě podle věku nejsem, a tyto pocity přejdou, nebo je něco u nás špatně?