Milí přátelé, vítejte na mém fóru Innina poradna. Zde se můžete svěřovat se svými životními trampotami či radostmi, poradit se, vyplakat si dušičku nebo jen tak pokecat. Budu ráda, když přispějete svým názorem i k příspěvkům dalších členů. Pište, tvořte, diskutujte, ulevujte si a bavte se. Nezapomeňte si však nejprve pročíst pravidla tohoto webu. Vaše Innin.



Zde sledujte důležítá oznámení:

Není žádné nové oznámení.


(Bohyně Innin. Asi čtyři tisíce let starý terakotový reliéf mého zbožštělého převtělění z města Larsa v Sumeru. Dobře, tak ne, tak s vyobrazenou dávnou bohyní mám společnou jen přezdívku. Ale proč si na chvíli nepředstavit, co by kdyby...)

Máte doma nešťastného despotu?

Témata z našeho i zahraničního webu, která se vztahují k mezilidským vztahům. Rozbory a diskuze.
Odpovědět
Innin
Příspěvky: 17
Registrován: 11.10.2018 18:50:27
Pohlaví: Žena
Rok narození: 1987
Povolání: Učitelka
Záliby:

Noviny Máte doma nešťastného despotu?

Příspěvek od Innin » 28.10.2018 22:55:00

Autor: Kafe Redakce
publikováno: 14. 10. 2018
zdroj: Kafe.cz

Mám doma umíněného nešťastného despotu. Mám se rozvést?

„Moje milá, neděláš nic tak dobře, jak bych si představoval…“ Tahle slova vnímá Jana za každou Petrovou větou. Možná vám její příběh něco připomene.

Jana je Petrova manželka už 14 let. Jejich devítiletý syn Kryštof rodinný trojlístek uzavírá. Jana je velmi chytrá. Neoprašuje sice červený inženýrský diplom jako její muž, dokáže však všechno, co si usmyslí.

Ráno vozí syna do báječné školy, báječně pracuje, nakupuje, vaří a uklízí. V uších sluchátka s anglickou, německou či ruskou pohádkou, aby se jako jazyková lektorka rozvíjela. Uhání kupředu jako dokonale naleštěná mašina. Nepije, nekouří, nemá z ničeho radost.

Přesto má Jana občas žaludeční neurózu a cítí se naprosto vyčerpaná. Ne, nepřetěžuje se. Studenti i syn ji nabíjejí energií, když je v pohybu, cítí se šťastná. Její životní brzdou se stal Petr.

Tenhle krásný mladý muž je workoholik a perfekcionista, který sedí dvanáct až dvacet hodin denně doma u počítače a vytváří nový software. Nemá koníčky, záliby, problematicky si zvyká na nové situace a lidi. Nikdo mu není dost dobrý. Uzavřený před světem a přáteli touží po dokonalosti. Nepije, nekouří, nemá z ničeho radost. Nemá slabinu. Řekli bychom samorost. Nebo stroj. Možná, kdyby tím nenápadně netýral svou Janu.

Podle něj by i Jana měla sedět doma, pravděpodobně vedle něho na židli, a být mu nablízku či k dispozici, kdykoli on potřebuje. Foukat jeho rány a bolístky. Vařit těstoviny carbonare, protože cokoli jiného než pastu odmítá jíst. Prý ho bolí žaludek - ona to přece musí vědět, jak na tom je špatně! K pití jen zelený čaj, prosím.

Jako umanuté, ublížené dítě

Jana nechce sedět doma jako plyšák! Touží chodit na procházky, jezdit lyžovat, dovolenou trávit u moře. Pro ni neexistuje nic nemožné. Je otevřená možnostem, jež přicházejí, je zdravě zvědavá. Už jí nevadí, že s ní Petr nechce skoro nikam chodit. Vezme prostě Kryštofa a budou jezdit sami.

Pokaždé se však Petra slušně zeptá: „Pojedeš s námi?“ Petr: „Kam bych jezdil?“ Když už stojí Jana ve dveřích a nastává loučení, Petrovi je najednou líto, že zůstane doma sám. „Počkejte na mě, půjdu s vámi!“ A tak Jana a Kryštof odevzdaně usednou do křesel. Na dvacet minut, třicet minut, hodinu, než se Petr připraví. Situace se pravidelně opakuje a Jana čekáním neztrácí nejen čas, ale hlavně radost z výletu.

Začíná být naštvaná a současně je jí Petra líto. On jako umanuté, vždy ublížené dítě nikdy nic nevidí. Nebo nechce vidět. Chce vyhrát? Bojí se být sám? Bojí se být ve společnosti? Společná akce se mu často nelíbí, nudí ho nebo ji kritizuje. Sám nic nevymyslí. Na syna křičí, že se neumí chovat. Jestliže se s Janou pohádají, nikdy se nepřijde udobřit jako první.

Jak utéct z klece?

Nenápadný tyran, který „přece všechno dělá pro rodinu“: obstaral dům, který splácí, pořídil luxusní auto. Proč si kupuješ další květinu do bytu? Ptá se Jany. Už jich máš dost! Pověsit obraz? Ano, až budu mít někdy čas! Neumyté nádobí? Zhola nemožné, Jano! Petře, můžu jít na chvíli ke kamarádce? Dobře, ale jen na půl hodiny!

Zpočátku se bouřila. Vysvětlovala. Analyzovala jeho potíže z chladného dětství prakticky bez lásky. Jen výkon byl důležitý a důstojný. Výkon jako nástroj, jak si získat lásku. Jana už nemá sílu. Rezignovala. Utíká z klece, z Petrova pavoučího sevření. Petr je jako koule na její noze. Petr, který jí říká: „Ty tomu nerozumíš. Kdo by nás živil? Ty? Svou výukou jazyků?“ Tisíckrát již o svých názorech mluvili, klidně i bouřlivě. „Oč ti jde, Jano?“

Jana: „Nemusím mít dům ani mercedes. Chtěla bych tebe. Ne stále vystresovaného, odmítajícího cokoli s námi dělat. Chci jednodušší život. Jít na procházku. Dívat se na slunce, ono jediné je dokonalé, já ne. Chtěla bych, abys mě bral takovou, jaká jsem, a takovou mě miloval. Je to tak těžké?“

Petr není hloupý, ale tyhle řeči mu připadají příliš romantické. On přece svou ženu a syna miluje. Jinak by neseděl celý den za počítačem!

„Ne, neříkej, že to děláš kvůli nám. Petře, ty máš problém. Ty, nikdo jiný. Věnuj se sám sobě. Chci jediné: abys byl šťastný. To je důležitější než peníze. To je to nejdůležitější.“

Gabriel
Příspěvky: 1
Registrován: 3.11.2018 14:24:00
Pohlaví: Muž
Rok narození: 1987
Povolání: papírování
Záliby:

Re: Máte doma nešťastného despotu?

Příspěvek od Gabriel » 3.11.2018 15:28:15

Zajímavý člověk, ten Petr. Dokážu ho pochopit v tom, že sedí neustále u počítače a pracuje, že si problematicky zvyká na nové situace a lidi, že nechce jezdit daleko na organizačně náročné dovolené a že má specifické požadavky ze zdravotních důvodů. (Pokud si nevymýšlí a jinak by mu opravdu bylo špatně, tak by to okolí mělo respektovat.) Po hádce je mi zatěžko udělat první vstřícný krok, ješitnost přeci jen chvíli vyprchává. V tom jsme si podobní. Otázka je, proč si Petr bral ženu, která je od něj tak odlišná, nebo proč se vůbec ženil - ale to už v tuto chvíli, nejde změnit.

V mnoha věcech ho ale nechápu. Slabiny a koníčky mám. (I když ty koníčky jsou často tak podivné a obtížně vysvětlitelné cizím lidem, že někdy radši předstírám, že žádné nemám. Jde to snadno, protože při těch koníčcích také sedím u počítače.) Ven chodím nerad, ale na krátkou procházku v okruhu pár kilometrů se občas dokopu a vždy mi to nakonec udělá radost. (Je fakt, že sám chodím o trochu radši než s někým.) A naprosto si neumím představit, že bych němu zbytečně omezoval život, přikazoval mu, kde má být a co má dělat. To bych večer asi neusnul kvůli špatnému svědomí. Připadá mi, že Petr má anankastickou poruchu osobnosti. Bohužel soužití s těmito lidmi v podstatě nemá dobré řešení. Přinejlepším lze některé projevy poruchy trochu zmírnit, ale změnit takového člověka nejde.

Innin
Příspěvky: 17
Registrován: 11.10.2018 18:50:27
Pohlaví: Žena
Rok narození: 1987
Povolání: Učitelka
Záliby:

Re: Máte doma nešťastného despotu?

Příspěvek od Innin » 4.11.2018 23:03:54

Ahoj Gabrieli, díky za příspěvek kombinovaný se sdílením.

Já si myslím, že Petr se ke své závislosti na práci dopracoval postupně. Nevím, jak by se jinak dokázal seznámit. Popřípadě dokonce ještě k tomu s workoholičkou, aby mu byla podobná, jak píšeš. Dva workoholici se asi neseznámí. K tomu si myslím, že workoholik o workoholičku, či naopak, vůbec nestojí. On ke štěstí potřebuje někoho, "pro koho to dělá". On si to sice jen namlouvá, protože to ve skutečnosti nejvíc dělá pro sebe, ale to mu těžko vyvrátit.

Všichni máme nějaké slabé stránky. Otázkou je vždy míra. Partner musí být schopen také něco tolerovat a mávnout nad tím rukou. Je však třeba, aby to nemělo ten charakter, že jeden je emočním nebo jiným vysavačem toho druhého.

Jana a Petr z článku by si měli věci vyříkat. To sice dělají, jak se tam píše, ale nejspíš buď nepřijmou oběma stranami akceptované řešení, nebo jej nerespektují. Podle mne se nejvíce nabízí dvě řešení:
  1. To méně šťastné je, že oba si více méně budou žít ve svém vlastním světě. Pak ale nesmí litovat, že nežijí ve světě toho druhého. Jana nebude řešit, že Petr s ní nikam nejde a Petr nebude dělat poněkud dětské scénky, že jako chce jít také, ale, ale, ale...
  2. Každý trochu ustoupí. Přísně se stanoví čas, kdy Petr nebude pracovat. Ač se mu to nejspíš nezdá, oni to nakonec všichni, co odebírají jeho práci, bez něj přeci jen přežijí. Jana se bude snažit navrhovat takové akce, které jsou pro muže Petrova ražení k přežití.
Jistě je více řešení, ale vždy bude zásadní to, aby se nikdo necítil ukřivděn a stanovená pravidla se dodržovala. Možná to bude zprvu těžké, ale postupně stále lehčí a zanedlouho bude i jejich život spokojenější.
::mavani::

Odpovědět